Místopředseda ČUS Marek Hájek hovořil o současné situaci v dnešním vydání Deníku. Tématem byly Regionální střediska ČUS nebo co obnáší pozice sportovního úředníka.
Česká unie sportu řeší v posledních týdnech jeden problém za druhým. Policie viní tuto organizaci z trestného činu, ale její zástupci to vidí jinak. "Poškození jsme my a celý sport, ne kdokoliv jiný." V jiné době by se asi za pravdu bil Miroslav Jansta, jenže ten je mezi obviněnými. Stejně jako Miroslav Pelta, ani on "nesmí" (nebo by neměl) mluvit.
A tak se v rozhovoru pro Deník "zodpovídal" Marek Hájek. Úspěšný podnikatel, šéf opavského fotbalového klubu nebo předseda svazu extrémních sportů. Do toho je místopředsedou České unie sportu.
Česká unie sportu čelí podezření z ovlivňování dotací. Neohrožuje to fungování organizace?
Mohu konstatovat, že jsme nikoho nepoškodili. A prokážeme, že jsme nikoho ani finančně poškodit nemohli. Naopak jsme důsledně řešili transparentnost. Ale podrobnosti si musím nechat pro sebe, protože jsem vyšetřovatelům podepsal mlčenlivost.
A teď je situace s financemi jaká? Už jste vyřešili problém kolem servisních center? Vypadalo to, že se některá zavřou.
Sáhli jsme do rezerv, nemohli jsme nechat nikoho padnout. Kluby měly problém začít sezonu… Víte, pracujeme pro sportovní kluby, tělovýchovné jednoty a spoustu sportovních svazů, což je základ českého sportu a také naší činnosti.
V dalších měsících bude klid?
Máme jistotu, že když přijdou již schválené dotace, vše bude stabilizované.
Mnozí si těžko dokážou představit takového sportovního úředníka, které máte po celé republice. Co obnáší jeho pozice?
Pracuje pro "své" kluby, oddíly, spolky a tělovýchovné jednoty v daném regionu, průřezově pro celý sport, tedy nejen pro ČUS. Bez něj by tady nevyrostly mnohé talenty. Ale konkrétně: řešíme klubům všechny složitosti žádostí o dotace od obecních přes krajské po státní. Za minimální poplatek vedeme nejen účetnictví, ale celou ekonomickou agendu. Pomáháme jim se spoustou dalších agend, kterou nemohu zvládat bez profesionální podpory, třeba personalistiku, pojištění, odpovědnost za škodu. Řešíme pojištění, i legislativu a složitou právničinu, jako valné hromady, zápisy do sbírky listin, pomáháme organizovat soutěže, turnaje… Kluby mají přes náš informační systém stoprocentně transparentní členskou základnu a pasport sportovišť. Poskytujeme prostory na jejich agendu, aby mohli třeba vzdělávat trenéry. A spadá do toho i organizace Sportovce roku v regionech a celorepublikového projektu Sportuj s námi.
Jak se díváte na situaci kolem programu VIII, který garantuje klubům přímou dotaci z ministerstva?
Bojovali jsme za to. A něco vám povím: nejvíce proti byl šéf olympijského výboru Jiří Kejval. Když už to nešlo zrušit, tak chtěl, aby peníze tekly přes mezičlánek v podobě svazů.
S tím jste nesouhlasili?
Ne, protože v minulosti to nefungovalo. Udělali jsme největší petiční akci v historii republiky, kdy se ozvalo deset tisíc spolků. Tedy více než milion lidí. Pomohlo to, paní ministryně (Kateřina Valachová) pod tímto tlakem rozhodla, že dotace půjdou přímo klubům. Ještěže tak. Právě tyhle peníze letos zachránily činnost mnohých klubů.
Tušíte, proč se tento nápad Jiřímu Kejvalovi nezamlouval?
Nemluvme v minulém čase. On znovu dává podnět, aby se tento program v této podobě zrušil. Vidí za tím zatěžování agendy ministerstva.
Mluvili jste o tom spolu?
Já ho znám dobře. On to vidí z pohledu "svého" svazu. Je z malého sportu, veslování nemá moc členů a jen asi 50 klubů – v republice máme skupinu jednot, které jsou početnější než celý svaz veslování. A tak nezná problematiku. Zajděte se zeptat do klubů, zda chtějí peníze přímo, nebo přefiltrované přes svazy…
Jak vás tak poslouchám, vychází mi z toho rozepře mezi Českou unií sportu a Českým olympijským výborem.
Musím to upřesnit. K žádné válce, jak se to někdy popisuje v médiích, nikdy nedošlo. My se staráme o své členy, tedy asi o milion sportujících lidí, o sportovní kluby, o národní sportovní svazy. ČOV má na starosti vše, co se točí kolem olympiády. Přesto je tady několik pro mě nepřijatelných faktorů, které člověk musí brát vážně. My jsme třeba po pádu Sazky zmenšili počet zaměstnanců o 30 procent. My ve vedení ČUS za to nebereme žádné peníze. My jsme ti, kdo to dělají pro sport, všechny peníze, co dostaneme z dotací, dáváme do vesnic a do regionů. Olympijský výbor jde opačným směrem. Jeho úřednický šiml narostl o 150 procent. To, co tady generuje napětí, je jejich bafuňaření.
Uzavřeme tuto kapitolu… Dokážete si spolu s Jiřím Kejvalem sednout a probrat to?
Ano, dokonce jsme mu poslali pozvánku na náš úterní výkonný výbor. Víte, já si nemyslím, že on je ten špatný. Naopak. Každý má své místo. Olympijský výbor dělá výborně výjezdy na olympiádu, postará se tam o sportovce a funkcionáře. Zajistí výbornou prezentaci České republiky.
Česko v poslední době hostilo řadu zajímavých sportovních akcí, ale řada dalších (jako Světový pohár v běžeckém lyžování na Vysočině nebo skoky na lyžích v Liberci) byla zrušena. Jak se na to díváte?
Je to komplikovaná záležitost. Řekněme si na rovinu, že pořádat velkou akci u sportů jako basketbal či fotbal je bez dotací z hlediska financí nereálné. Podívejte se na motoristickou Velkou cenu Brna a stomilionový zalistovací poplatek, aby mohla být vůbec v kalendáři mistrovství světa. Přitom je to jedinečný podnik. A to říkám jako člověk, který motorismus nemusí. Sport je přece hlavně činnost, co se dělá vlastním tělem.
A další překážkou v úspěšné organizaci je co?
Ještě před žádostí o dotaci na ministerstvu musíte projít filtrem v podobě speciální komise na ČOV. To je pro malé sporty degradující.
Pořád mi trochu chybí odpověď, proč musely být ony naplánované závody zrušeny.
Neměly garantovány peníze. Podpora státu není až na výjimky směrována cíleně na akce, které mají historický odkaz. Vezměte si skoky na lyžích – jsou drahé, ale kdekoliv se skáče, tam je to jednička. Kdybyste viděl ty mraky fanoušků.
Připomeňme mistrovství světa v Liberci v roce 2009. Na Ještědu to už dlouho zeje prázdnotou. Proč tedy investovat peníze do modernizace, když se areál nevyužívá?
To je tak, když vám zůstane majetek, ale nemáte peníze, abyste se o něj staral. Vidíte rozdíl třeba proti církvím? Je tragické, jak se sport na horách omezuje. Když sportoviště vlastní samospráva, je naděje, že se o to dokáže starat. Ale stát v tomto případě není dobrý hospodář, nedokáže na to vyčlenit peníze.
A jsme zase na začátku, tedy u financí.
Sport je podfinancovaný. Nemá člena ve vládě, nemá své ministerstvo. Ano, letos sport dostane až o dvě miliardy víc a některé svazy se dostávají jen na stabilizační úroveň. Ale k ideálu to má daleko.
INFOGRAFIKU ohledně financování činnosti sportovních organizací najdete zde: http://prazsky.denik.cz/ostatni_region/boj-o-penize-sport-by-chtel-vlastni-ministerstvo-20170904.html
