Po skončení 34. valné hromady České unie sportu v Nymburce se za jejím průběhem v následujícím rozhovoru ohlédl předseda Miroslav Jansta.
Jak hodnotíte průběh 34. valné hromady?
S hladkým a bezproblémovým průběhem valné hromady jsem byl velice spokojen. Považuji to za výsledek pečlivé a bezchybné přípravy veškerých dokumentů, za což děkuji členům výkonného výboru ČUS, generálnímu sekretáři, řediteli ekonomických agend, všem pracovníkům sekretariátu ČUS i samotným delegátům.
Co považujete za nejdůležitější závěry?
Valná hromada schválila důležité dokumenty týkající se hospodaření i správy majetku. Ukázali jsme, že jsme opět zlepšili ekonomický výsledek a máme vyšší zisk. Museli jsme však reagovat i na aktuální situaci v souvislosti se zastavením dotačních programů MŠMT. Za velice důležité považuji to, že jsme se jednomyslně postavili za celé sportovní prostředí. Přijali jsme usnesení vyzývající vládu k okamžitému obnovení financování sportovního prostředí včetně fotbalu a k urychlenému posílení úseku sportu na MŠMT.
Ve vašem vystoupení opakovaně zazněla kritika státu a politické sféry za nezájem a neochotu řešit systémové financování sportu. Domníváte se, že se situace v budoucnu zlepší?
Myslím, že bylo třeba, aby největší sportovní spolek v zemi ve zlomový okamžik ukázal svou sílu a aby vyslal jasný signál politické reprezentaci. Více než pětadvacet letu není v této zemi vybudován systém ani úřad pro financování sportu. Ukazuje se však stále naléhavěji, že sport musí mít vlastní institucionální zastoupení – vlastní ministerstvo sportu. V současné době je úsek sportu Ministerstva školství ochromen. Je bezprostředně ohroženo financování českého sportu, protože sportovní svazy a kluby nevědí, jak budou plnit své závazky. Že do konce března nebyly vyplaceny peníze, se v minulosti ještě nikdy nestalo.
Úsek sportu na MŠMT je dlouhodobě v počtu úředníků poddimenzován a svou agendu nestíhá. Snažila se v minulosti ČUS iniciovat jeho posílení?
Před třemi lety jsme na toto téma pořádali konferenci Sport nepřítel státu. Zdá se, že sport tím nepřítelem zůstal i nadále, i když se hodně udělalo. Počet úředníků úseku však byl rozšířen pouze v řádu jednotlivců, ale nebyl posílen o odborníky se znalostí sportovní a ekonomické legislativy. Letos výrazně vázlo zpracování programů a rozdělování peněz, protože ti lidé na to nestačí. Stát v tomto směru zaspal. Přidává úředníky na různá jiná místa, ale ne do tak stěžejní oblasti, jakou je sport. Ten byl odložen až na poslední místo. Teď budou mnozí ukazovat – vidíte, sport je žumpa. Tuto situaci však nezavinil sport, ale politici.
Co je největší překážkou pro vyjednávání státní podpory sportu a nastavení co nejpřehlednějšího systému rozdělování dotací?
Kromě zcela nedostatečné preference sportu u politické reprezentace také častá výměna ministrů školství. Od roku 2012, kdy jsem předsedou ČUS, jsem zažil už šest ministrů, pět náměstků pro sport a čtyři vedoucí oddělení pro sport. Jak to má fungovat, když vládne diskontinuita. Ohrožení českého sportu tedy přichází ze strany státu. Že se stanou chyby jednotlivce, že zklame, je možné, ale nesmí tím být ohrožen systém. A ten se ukazuje jako naprosto nefunkční. Sport se tak ocitá v bublině, která se koulí a nikdo ji nechce rozmáčknout, abychom vyšli a stali se důstojným partnerem státu. Sport přitom ukázal, že když odstaví funkcionáře, kteří zašantročili po pádu Sazky majetky, je schopen fungovat.
Jak daleko jsou případná jednání o vzniku ministerstva pro sport?
Jeho strukturu jsme připravili včetně fungování vnitřního chodu, počtu lidí i všech dalších náležitostí už před třemi lety. Zpracovali jsme celý systém fungování státní správy v oblasti sportu. Máme registr sportovců na internetu a také registr všech sportovišť - nemovitostí, které patří členským subjektům ČUS. Udělali jsme pro zprůhlednění sportu, co jsme mohli. Zlepšujeme služby pro sportovní kluby v okresech. Teď je na řadě stát a ten jasně pokulhává.
