Vizi českého sportu, prezentovanou na 26 VH ČUS v roce 2012 začali brát za svou rozhodující politici. Od záměrů většiny sportovního prostředí ČR, kterou ČUS představuje, se odráží představy o budoucnosti českého sportu, vyslovené v minulém týdnu oběma klíčovými ministry.
V roce 2012 valná hromada České unie sportu stvrdila hlasy 73 národních sportovních svazů a zástupců 9 029 sportovních klubů a tělovýchovných jednot, v nichž bylo sdruženo 1 428 506 členů, vizi toho, kam by se měl ubírat český sport poté, co překoná klinickou smrt způsobenou pádem Sazky a neschopností bývalých vedoucích představitelů střešních sportovních organizací. Vizi začaly sdílet i další sportovní subjekty. Dnes je to vize naprosté většiny sportovního prostředí v České republice.
Jde o pevnou, náročnou a harmonickou vizi. Předpokládá autonomní sportovní svazy jako pilíře sportu, které pečují o rozvoj sportovních odvětví, o reprezentaci, o úroveň a kvalitu sportu, o systém soutěží, o trenéry, talentovanou mládež, o prosazení společenské odpovědnosti ke sportu.
Vize chce i silné základní články sportu, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty, jako stavební kameny, o které se pilíře svazů opírají, z nichž čerpají. Odtud se rekrutuje talentovaná mládež vychovávaná tisíci dobrovolníků. Ti také nesou společně s obcemi hlavní tíhu péče o zanedbanou a devastovanou sportovní infrastrukturu. Vize počítá i s regionální sítí servisních center sportu k podpoře činnosti dobrovolníků v základních článcích. V základních článcích je grunt sportování občanů, jejich spolkové činnosti v krajích, městech a obcích. Zde je fundament pro sociální, ekonomické a zdravotní přínosy sportu.
Vize deklaruje starost o záchranu majetku sportovních organizací. Jednou z cest je vedle stabilní podpory provozu a údržby majetku SK/TJ také jeho postupný převod na obce v případech, kdy SK/TJ již naplnily poslání z devadesátých let minulého století a majetek uchránily před rozkradením. Vize má i představu, jak rozvíjet sportovní centra celostátního významu a zajistit rozvoj sportovní a sportovně-rekreační infrastruktury.
Vize usiluje o větší podporu státní sportovní reprezentace, zajištění vrcholového sportu a přípravu vrcholových sportovců. K tomu patří i programy vědy, výzkumu a lékařství ve sportu. Zcela samozřejmým požadavkem je naprosto průhledné hospodaření a financování.
Každá vize je jen souborem zbožných přání, když ji neprovází strategie, jak cílů dosáhnout, když není jasné, jak naplnění strategie financovat. To neudělá sportovní prostředí samo. To musí udělat stát ve spolupráci se sportem. Stát je ten, kdo musí stanovit strategické priority, „objednat“ si u sportu jejich zajištění a zaplatit za „objednané“ nepochybné hodnoty, které sport společnosti přináší.
V tom došlo v uplynulých dnech k průlomu. Zásadní prohlášení konečně zazněla z úst dvou klíčových ministrů. Oba se přitom opírají o principy vize rozvoje českého sportu. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek připravuje strategický dokument rozvoje českého sportu a vyzval ČUS, Český olympijský výbor a další velké sportovní organizace, aby se podílely na přípravě nové koncepce. Na koncepci pracuje také tým předsedy podvýboru pro sport Poslanecké sněmovny Jiřího Holečka. Proto lze věřit i v politickou shodu, která konečně posune český sport z pitevního stolu zpátky na rehabilitaci.
Druhým rázným slovem bylo vyjádření ministra financí Andreje Babiše, který stanovil jasné a všem srozumitelné mantinely, za jakých se může odehrávat financování a tím i realizace nové koncepce rozvoje českého sportu. I tyto mantinely vycházejí z vize budoucnosti našeho sportu – reprezentace, kluby, mládež, jasná pravidla, definované zdroje, kompetence, kontrola a vyhodnocení, transparentnost …
Na tato zřetelná stanoviska čekal český sport dlouhá léta. Snad se sportu začne blýskat na lepší časy! Vize jsou k ničemu, dokud je neprovázejí činy. Vypadá to, že jsou naši politici k činům konečně odhodlání. K tomu nám nezbývá, nežli fandit.
Miroslav Jansta, předseda ČUS
